Bylo ráno před Štědrým večerem a komtesa pozorovala skupinku dětí, jak divoce dovádí v zasněženém parku. Jen málo kdo odolal zimním radovánkám obzvláště pak koulované!
Malí uličníci pobíhali a do promáčených rukavic nabírali tolik sněhu, kolik jen ve spěchu zvládli. Sněhovou munici po sobě zuřivě házeli, až do chvíle než se dva raubíři srazili k zemi a z nevinné zimní radovánky se stal boj a veselý smích se změnil v křik, který vznítil i ostatní děti. Slunné ráno pročísl mrazivý vítr až se komtesa zachvěla zimou. Moc dobře věděla, že hašteření a sváry nepřináší nic dobrého, proto neváhala a vydala se směrem k hloučku vřeštících dětí.
Rozhodla se malé raubíře něčemu naučit, a tak nechala přinést horké kakao pro každé z dětí. Přikázat dětem přestat se bezhlavě prát je jedna věc, ale uklidnit jejich dušičky druhá. Proto je zastavila a rozdala jim horké hrníčky, dokonce jim nabídla vlastní čokoládu. Následně do ticha, které narušovalo jen loupání tabulky čokolády začala vyprávět starý příběh o královně čokolády!
Kdysi dávno žil král, který po smrti své ženy zahořkl a zanevřel na vše hezké na světě. Jeho mysl pohltila krutost a královstvím se začaly šířit nepokoje. Jeho bolest dopadla na každého bez výjimky a pod vládou takového panovníka se i lidem začalo žít zle. Jeho jedinou radostí byla jeho dcera Carla, která mu vnášela do života alespoň trochu světla.
S příchodem zimy král smrtelně onemocněl a vložil důvěru do svého čaroděje, který ho měl léčit. Čaroděj však toužil po moci a v králi podněcoval ještě více hněvu, který ho dál sžíral a připravoval o síly. Zastřel jeho mysl černou magií a seslal kouzlo na celé království. Temné síly se rozlezly po kraji a v už tak nešťastném království popuzovaly lidi ještě více proti sobě.
Po smrti krále, v den korunovace Carly, seslal mocné kouzlo, které čerpalo sílu z nenávisti lidí. Nebe zčernalo, začal foukat mrazivý vítr a několik dní na zem nedopadl jediný hřejivý sluneční paprsek. Čím více se na sebe lidé hněvaly, tím více příroda běsnila.
Královna Carla se však svého království nehodlala vzdát bez boje. Zoufale přemýšlela, jak takovou situaci vyřešit. Čas se krátil a nebe jim pomalu začalo padat na hlavu. Několik dní se marně snažila mezi lidmi šířit dobrou náladu, ale všichni před její snahou jen zavřeli dveře. Její poslední nadějí tak byly Vánoce, které musely mezi lidi vnést trochu klidu, míru a lásky. Jenže ti se místo příprav na svátky zavírali doma a odmítali Vánoce vůbec slavit! Carla tomu nemohla uvěřit. Jak zle na tom musí být, když už se spolu ani nechtějí sejít v takový den?
Najednou si uvědomila, že už nechodí zmateně sem a tam. Sedí v křesle, odpočívá a její mysl je mnohem jasnější a klidnější, než kdy za poslední dobu byla. Tehdy jí to došlo! Královna Carla nařídila v zámku zpracovat každičký gram čokolády, který mají. Ať vyrobí tabulky, ozdoby i horké kakao, ať je všeho dost! Osedlala koně a takto připravená vyrazila mezi lid. Když dorazila do města, sama začala zdobit vánoční strom sladkostmi.
Netrvalo dlouho a na své si přišla skupinka dětí, která podlehla vůni čokolády. Neodolaly a když si Carla všimla, jak z druhé strany stromku mlsně oloupávají neapolitánky, donesla jim k tomu i hrnek horkého kakaa. Brzy tak už u stromku nedováděla jen malá hrstka dětí, ale začaly se sem scházet děcka ze všech koutů království. Carla nechala zapálit ohně a jak se blížil večer, najednou se bouře uprostřed té dětské radosti nezdála tak veliká. Vítr ustal pod sílou smíchu, až začaly všude jen poletovat sněhové vločky a poklidně dopadat na zem. Děti přilákaly všechny dospělé, kteří se u čokoládou ozdobeného stromečku dali do řeči a smích se postupně vrátil i mezi ně.
Mračna nad královstvím se roztrhala a když se nad jejich hlavy vyhoupl měsíc, lidé se sešli kolem vánočního stromku, chytili se za ruce a plni klidu a dobré nálady začali zpívat a nakonec i společně slavit Vánoce.
Veselé Vánoce Vám přeje Carla - královna čokolády...
